Úvod
Termín přizpůsobení
Osoby oprávněné ke zprostředkování pojištění
Pojišťovací agent
Pojišťovací makléř
Povinnost registrace pojišťovacích makléřů
Podmínkou je bezúhonnost a důvěryhodnost
Povinné pojištění odpovědnosti
Státní dozor nad zprostředkováním pojištění
Dne 21. prosince 1999 byl schválen nový zákon o pojišťovnictví publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 363/1999 Sb. (Částka 112) (dále jen "zákon"), který přináší zásadní změny v právní úpravě soukromého pojišťovnictví. Předmětem této právní úpravy jsou mimo jiné i
Zákon nabývá účinnosti, s výjimkou § 48, který se netýká soukromého pojištění, dnem 1. dubna 2000. Pojišťovny a zprostředkovatelé pojištění, kteří působili na českém pojistném trhu před nabytím účinnosti tohoto zákona, se novým podmínkám musí přizpůsobit postupně v souladu s přechodnými ustanoveními, která jsou obsahem § 42 zákona.
První termín pro přizpůsobení se zákonu stanovený v § 42 odst. 7 se týká právnických a fyzických osob, které vykovávali činnost pojišťovacího makléře před nabytím účinnosti zákona a kteří hodlají v této činnosti pokračovat. Tyto osoby musí ve lhůtě tří měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona, tj. do 30. 6. 2000, předložit Ministerstvu financí (dále jen "ministerstvo") žádost o registraci pojišťovacího nebo zajišťovacího makléře, jejíž obsah je upraven v § 25 odst. 4.
Osoby oprávněné ke zprostředkování pojištění
Z výkladu pojmů uvedených v § 2 vyplývá, že odbornou činnost směřující k uzavírání pojistných nebo zajišťovacích smluv a činnosti s tím související, kterými jsou zejména činnosti související se správou těchto smluv, může vykonávat pouze pojišťovací agent nebo pojišťovací nebo zajišťovací makléř, což vyplývá z § 3 odst. 5.
Z obsahu § 3 odst. 5 vyplývá, že pojišťovací agent nebo pojišťovací nebo zajišťovací makléř může zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví na území České republiky provozovat za podmínek stanovených zákonem, a to
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví může vykonávat pojišťovací nebo zajišťovací makléř za podmínek stanovených zákonem (§ 11 odst. 3, § 25, § 38, § 39 odst. 1 až 3, § 42 odst. 7, § 50). Zákonem stanovené podmínky se vztahují na činnost zprostředkovatelů prováděnou na území ČR, přičemž tato činnost může být vykonávaná pouze pro pojištění provozované pojišťovnou licencovanou ministerstvem nebo pro zajišťovnu bez ohledu na místo země jejího sídla.
Pojišťovacím agentem, tj. osobou, která jedná ve věci uzavření pojistné smlouvy na základě smlouvy s pojišťovnou, v jejíž prospěch tuto činnost provádí, může být jak právnická, tak i fyzická osoba, tzn., že provozuje-li zprostředkovatelskou činnost pojišťovna pro jinou pojišťovnu, bude vystupovat jako pojišťovací agent. Ustanovení týkající se uzavírání pojistných smluv přímo pojišťovnou, což může činit pouze pomocí zaměstnanců, má za cíl podřídit tyto zaměstnance stejným podmínkám důvěryhodnosti, jaké jsou podle § 25 odst. 1 kladeny na pojišťovací agenty s výjimkou povinného pojištění odpovědnosti za škodu. Uzavírání smluv přímo znamená nezprostředkovaně, tj. obchodními zástupci pojišťovny, kteří jsou jejími zaměstnanci. Je-li pojišťovacím agentem právnická osoba, musí podmínky důvěryhodnosti splňovat všechny fyzické osoby, které jsou oprávněny jednat jejím jménem.
Pojišťovacím nebo zajišťovacím makléřem může být stejně jako v případě agenta jak fyzická, tak i právnická osoba. Makléř se v této souvislosti od agenta liší tím, že svoji zprostředkovatelskou činnost provádí na základě smlouvy s navrhovatelem, tj. zájemcem o uzavření pojistné nebo zajišťovací smlouvy. Podmínku důvěryhodnosti musí splňovat každá fyzická osoba, která jedná jménem makléře. Na rozdíl od agenta, může makléř svoji činnost vykonávat pouze za podmínky, že je registrován jako pojišťovací nebo zajišťovací makléř na Ministerstvu financí. Podmínky této registrace stanoví § 25 zákona. Zákon však nebrání tomu, aby makléř na základě smlouvy uzavřené s pojistitelem nabízel některý pojišťovací produkt způsobem, jakým je nabízen agentem.
Povinnost registrace pojišťovacích makléřů
V případě pojišťovacího nebo zajišťovacího makléře se stanoví povinnost jeho registrace u ministerstva. O žádosti makléře, kterou tento žádá o registraci a která je zpoplatněna podle novely zákona o správních poplatcích (viz § 46), rozhoduje ministerstvo ve správním řízení. Tím, že zákon nestanoví lhůtu, platí obecné ustanovení § 49 správního řádu (viz § 38 odst. 1), tj. ve většině případů ve lhůtě 30 dnů od podání žádosti.
Žádost obsahuje
Podání žádosti podléhá správnímu poplatku, který je stanoven novelou zákona o správních poplatcích (viz § 46). Tento poplatek se platí současně s podáním žádosti, nikoliv v případě změn skutečností uvedených v žádosti, které je makléř povinen ministerstvu sdělit podle odstavce 5.
Po registraci je makléř povinen oznámit ministerstvu přidělené identifikační číslo, v případě makléře vykonávajícího činnost před nabytím účinnosti zákona bude toto IČ sděleno současně s podáním žádosti. Dále je makléř povinen sdělovat všechny změny, které byly obsahem žádosti o registraci, a to bez zbytečného odkladu.
Jestliže makléř nesplňuje podmínky stanovené zákonem nebo porušuje tímto zákonem stanovené povinnosti, což ministerstvo zjistí při své kontrolní činnosti podle § 26, registraci makléře zruší. K tomuto zrušení dojde i v případě, že o to makléř sám požádá nebo jestliže dojde k jeho úmrtí nebo zániku.
V souladu s novelou živnostenského zákona (viz § 50) se odstraňují dosavadní nejasnosti a zejména rozdílná praxe živnostenských úřadů při udělování povolení k výkonu zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví. Živností tak není ani činnost pojišťovacího agenta ani pojišťovacího nebo zajišťovacího makléře. Pro tyto osoby však mohu být činné i jiné osoby, které mohou podnikat např. v rámci živnostenského povolení pro obecnou zprostředkovatelskou činnost. Makléř nebo agent však s nimi může uzavřít příslušnou smlouvu pouze za podmínky, že splní podmínky důvěryhodnosti. Z této činnosti však nemohou vznikat žádné závazky z pojištění, pouze mohou být činné v rámci vyhledávání osob se zájmem o uzavření pojištění. Závazek tak může vzniknout pouze z činnosti agenta nebo makléře, tj. agent může uzavřít pojistnou smlouvu jménem a na účet pojišťovny a makléř jménem a na účet pojistníka.
Podmínkou je bezúhonnost a důvěryhodnost
Základní podmínky provozování zprostředkovatelské činnosti upravuje § 25, a to v souladu se směrnicí č. 77/92 EEC a doporučením Komise č. 92/48/EEC. Odstavec 1 stanoví jako podmínku provozování této činnosti pojišťovacím agentem nebo pojišťovacím nebo zajišťovacím makléřem prokázání důvěryhodnosti ve smyslu § 11 odst. 3. Jedná-li se o právnickou osobu, pak tuto podmínku musí splňovat všechny fyzické osoby jednající jménem této právnické osoby.
V § 11 odst. 3 jsou stanoveny podmínky důvěryhodnosti fyzické osoby, které zákon vyžaduje u řady osob činných v oblasti soukromého pojišťovnictví, tedy i u pojišťovacích agentů a pojišťovacích nebo zajišťovacích makléřů. O obsahu bezúhonnosti jsme se zmínili výše. Mimo své bezúhonnosti musí osoba prokázat, že nebyla v posledních 3 letech členem orgánu právnické osoby podle písm. b), která se dostala do úpadku nebo prokuristou této osoby. Úpadkem se podle § 1 zákona o konkursu a vyrovnání rozumí stav, kdy má dlužník více věřitelů a není schopen plnit svoje závazky; zastavil-li dlužník své platby, má se za to, že není schopen plnit své závazky. Podnikající fyzická a právnická osoba je v úpadku i tehdy, jestliže je předlužena, tj., že má více věřitelů a její splatné závazky jsou vyšší než její majetek.
Další podmínkou je, že fyzické osobě nebylo odejmuto oprávnění (povolení) k podnikání pro porušení činností stanovených zvláštním právním předpisem, kterým se rozumí např. činnost pojišťovacího nebo zajišťovacího makléře, činnost burzovních makléřů, činnosti upravené živnostenským zákonem atp. Svoji důvěryhodnost prokazuje osoba způsobem upraveným v § 38.
Ustanovení § 12 odst. 1písm. d) zakazuje pojišťovacím agentům a pojišťovacím makléřům být členem statutárního nebo dozorčího orgánu pojišťovny nebo zajišťovny nebo jejím prokuristou. Toto ustanovení však nelze vztáhnout na zahraniční pojišťovny nebo zahraniční zajišťovny (ve smyslu země jejich sídla), kde platí národní právní úprava. Zabraňuje se tak střetu zájmů, který by mohl v daném případě nastat.
Bezúhonnost fyzické osoby znamená, že tato osoba nebyla pravomocně odsouzena pro uvedené trestné činy, a pokud byla, pak se na ni jako bezúhonnou hledí pouze tehdy, že jí tento trest byl zahlazen nebo z jiného důvodu, např. v případě amnestie nebo udělení milosti prezidenta. Bezúhonnost se dokládá způsobem uvedeným v § 38, stejně jako další dvě podmínky důvěryhodnosti stanovené v § 11 odst. 3 písm. b) a c).
Bezúhonnost se dokládá výpisem z Rejstříku trestů, který nesmí být starší než 3 měsíce; v případě zahraniční fyzické osoby dokladem obdobným vydaným státem, ve kterém se v posledních 3 let zdržovala tato osoba více než 3 měsíce. Není-li vzhledem k právní úpravě státu, kde se tato osoba v uvedené době zdržovala, vydáván takový doklad, nahrazuje se dokladem vydaným příslušným soudem nebo správním úřadem daného státu. Nedává-li stát ani takovýto doklad považuje se za rovnocenný doklad místopřísežné prohlášení fyzické osoby učiněné před příslušným soudem, správním úřadem nebo před notářem takového státu. Pravost tohoto prohlášení musí být uvedeným soudem nebo notářem potvrzena. To platí obdobně i pro prokazování ostatních podmínek důvěryhodnosti uvedených v § 11 odst. 3 písm. b) a c) zákona.
Povinné pojištění odpovědnosti
Jak agent, tak i makléř jsou povinni svoji činnost vykonávat s odbornou péčí a pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu této činnosti jsou povinni uzavřít pojištění této odpovědnosti. Zákon stanoví uzavřít pojištění odpovědnosti nejméně na pojistnou částku ve výši 5 mil. Kč. S ohledem na to, že se jedná o pojištění odpovědnosti, bylo by správnější hovořit o limitu pojistného plnění.
Všeobecné pojistné podmínky odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem činnosti makléře jsou schvalovány ministerstvem v souladu s § 8 odst. 8 zákona. Vzhledem k tomu, že do současné doby byly schvalovány všechny VPP, tj. i VPP pro pojištění obecné odpovědnosti (žádným zákonem není tato odpovědnost specificky upravena), splňují tyto již schválené VPP podmínky zákona. S ohledem na oznamovací povinnost podle § 10 odst. 2, je pojišťovna povinna ministerstvu předložit na vědomí i případné jiné pojistné podmínky než všeobecné, které bude používat pro pojištění dané odpovědnosti.
Povinnost mlčenlivosti
Zprostředkovatelé pojištění mají podle § 39 povinnost zachovávat mlčenlivost o všech údajích týkajících se pojištění fyzických a právnických osob, pokud jim tyto osoby nedaly souhlas s poskytnutím těchto informací nebo pokud tyto informace neposkytly na písemné vyžádání subjektů taxativně uvedených v zákoně. Toto písemné vyžádání musí obsahovat důvod, pro který se tyto informace oprávněně vyžadují, jinak je nelze poskytnout. Stejně tak jsou tyto zprostředkovatelé povinni zachovávat mlčenlivost ve věcech týkajících se činnosti pojišťovny nebo zajišťovny a ve věcech s touto činností souvisejících. Uvedené informace jsou povinni poskytnout v případě, že tak stanoví zvláštní právní předpis nebo pokud byli na základě písemného vyžádání této mlčenlivosti ministerstvem zproštěni.
Státní dozor nad zprostředkováním pojištění
Z ustanovení § 6 odst. 2 vyplývá, že výkon zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví podléhá v rozsahu stanoveném zákonem (zejména § 26) státnímu dozoru v pojišťovnictví vykonávaném ministerstvem. Výsledky této činnosti ministerstva budou i obsahem výroční zprávy podle odstavce 1 tohoto paragrafu.
Podle ustanovení § 26 odst. 5 je ministerstvo oprávněno kdykoliv provést tzv. kontrolu na místě u každé osoby vykonávající zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví. Rozsah pravomocí ministerstva upravený tímto paragrafem platí v případě zprostředkovatelů pojištění obdobně jako v případě pojišťovny nebo zajišťovny.
Jedná-li se o pojišťovacího agenta, bude předmětem kontroly splnění podmínek důvěryhodnosti a pojištění odpovědnosti. To lze požadovat i po každé pojišťovně, neboť tato nemůže uzavřít smlouvu o zprostředkování jí provozovaného pojištění s žádnou osobou, která nesplňuje podmínky stanovené zákonem. Jedná-li se o pojišťovacího nebo zajišťovacího makléře, pak předmětem kontroly ministerstva bude soulad jeho činnosti s obsahem rozhodnutí o jeho registraci. Výkon kontrolní činnosti se i zde řídí třetí částí zákona o státní kontrole ( zákon č. 552/1991 Sb.)..
Z ustanovení § 35 odst. 2 až 5 vyplývá, že ministerstvo může uložit pokutu za porušení zákonem stanovených povinností jak agentovi, tak i makléři. Mimo sankce za porušení povinnosti registrace makléře, uvedení nesprávných údajů v žádosti o tuto registraci a porušení povinnosti mlčenlivosti spočívající ve výši pokuty až do 1 mil. Kč u fyzické osoby nebo 10 mil. Kč u právnické osoby, je ministerstvo při jakémkoliv jiném porušení zákona zprostředkovatelem pojištění uložit pokutu až do výše 1 mil. Kč.
Zákon upravuje lhůty týkající se zahájení řízení ve věci uložení pokuty. Toto správní řízení lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy se ministerstvo dozvědělo o porušení zákona, nejdéle však do 5 let ode dne, kdy k této skutečnosti došlo.
Při stanovení konkrétní výše pokuty je ministerstvo povinno přihlédnout k míře, v jaké došlo tímto porušením k poškození zájmů spotřebitelů, dobrého jména pojišťovnictví, popř. v jaké výši byla tímto porušením způsobena škoda.